O tom, že nemovitosti jsou v podstatě nedostatkovým zbožím, není nejmenších pochyb. Je to ostatně vidět i v jejich neustále rostoucí ceně. Je tedy jasné, že na jeden dům či byt pravděpodobně bude více zájemců. Jak má v takovéto situaci prodávající postupovat, aby maximalizoval svůj zisk a přitom jednal férově? Má hned několik možností.
Tou první je samozřejmě klasické „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, kdy nemovitost dostane první zájemce, přičemž ostatní mohou čekat, zda z prodeje nakonec z nějakého důvodu nesejde. To se však z pochopitelných důvodů většinou nestává. Toto je samozřejmě férové jednání, avšak především pro prodávajícího nejméně výhodné. Není divu, že je také nejméně používáno.
Dále je tu možnost, že si prodávající vybere mezi zájemci toho, kdo se mu bude nejvíce zamlouvat. Valná většina prodávajících totiž nebude chtít svou nemovitost prodat někomu, kdo by ji s největší pravděpodobností poškodil nebo dokonce zničil. Proto je tato možnost poměrně oblíbená.
V neposlední řadě je zde pak aukce. Ta znamená, že prodávající bude po zájemcích chtít, aby mu dali nabídku. Ten, který nabídne nejvyšší cenu, dostane nemovitost. Je pak samozřejmé, že zaplatí onu cenu, kterou nakonec nabídl.
Zde je potřeba říci, že tyto aukce mohou být dvojího typu – otevřené a uzavřené. Rozdíl mezi nimi je ten, že u otevřených vědí všichni, jakou nabídku učinili ostatní zájemci, a mohou tak tu svou situaci přizpůsobit, podobně jako je tomu například u dražby. U té uzavřené nikdo neví, kolik ti druzí nabídli, a musí tak jen doufat, že právě oni nabídli nejvíc.
Pro prodávajícího je samozřejmě výhodnější, když ona aukce bude uzavřená, neboť tak všichni s největší pravděpodobností nabídnou maximální možnou částku, kterou si mohou dovolit postrádat, čímž se maximalizuje jeho zisk. To je také důvod, proč právě tuto používají nejčastěji, pokud nepotřebují prodat rychle, a s tím musíme jako kupující počítat.